Moji milí ...

v nejlepším se má přestat ne ? Tak já Vám všem přeji jen plno krásných, jedinečných a šťastných dnů Vašeho života, děkuji za Vaši pozornost, jenž jste mi věnovali a možná někdy nashledanou. Na jiném místě, na jiné adrese, v jiný čas. Bylo to fajn, děkuju a ještě jednou ... Sbohem :)

O tom, jak jsme byli stanovat I.

No jo, trávit čas s kamarády je fajn věc. I když si někdy lezete na nervy, je to prostě fajn. V podstatě to je nejen zábavnej proces ale taky zkouška zodpovědnosti. Neustále se všichni navzájem hlídáte, plánujete, nacházíte kompromisy ... no a nebo si navzájem vyhrožujete fyzickou likvidací...
Naše stanování začalo u Alberta. Tam jsem zjistili že včerejší domlouvací schůzka byla naprosto k ničemu, jelikož jsme se stejně dohadovali o tom, co jsme nepromysleli. A že jsme nepromysleli skoro nic. Vedro bylo k padnutí. Některé lidi děsila moje podprsenka, která se mi houpala jako skalp na opasku. Jedno dítě se do ní omylem zamotalo. Sprintovali jsme na autobus, který jsme stihli silou vůle. Vedro bylo stále na padnutí. Autobus jel do pár minut vzdálené vesnice, kde má moje exspolužačka chatu okružní jízdou. Patrně se snažili navodit příjemnou atmosféru hned začátkem pobytu.
Když jsme se rozkoukali, postavili jsme stan a konečně si sedli. Hráli jsme spousty divných her včetně podivné UNO, při které J. nedával pozor a sváděl to na nás. Potom jsme si sedli k ohni, navečeřeli se otevřeli piva, vodku a sangrii a povídali si. Každý ví, že se pije s Mírou. A tohoto závazku jsme dostáli, Míra byl přítomen. Potom J. napadlo obvolávat kamarády, kteří na tom nebyli o nic líp než my. Byl přeci pátek. Tak rozhovor vypadal takto:
R: Ahoj, co děláš ?
F: Ahoj, hraju šipky
R: Hezký, no a jak se máš ?
F: Jo mám se dobře, ale už mě ten kulečník nebaví, co ty?.
R: Vždyť si řikal, že hraješ šipky...
F: Ale nene ...

Taky jsme se byli v noci koupat ve vzdáleném jezeře. Bylo to za tmy, nechtěli jsme raději vědět, jak voda ve skutečnosti vypadá. Ale jo byla to sranda. Spát jsme se toho dne dostali ve čtvrt na pět ráno. Spali jsme sotva do sedmi a já s Mírou jsem to později - po snídani znovu zabalili do rozpouštějícího se stanu ...

Miluj bloga svého

Až teď, kdy jsem náhodou narazila na blog svojí spolužačky mi došlo že:
Miluju blogy, miluju blogy naše i cizí. I ty, kde rozumím každému třetímu slovu. Miluju čtení vašich příběhů, psaní mojich zážitků. Miluju v pokoji tmu a klid, když den co den projíždím oblíbené i náhodné blogy. Miluju postřehy tolika odlišných lidí, kteří se potkali při stejné činnosti.

Neumím si to bez blogů představit, beru je jako samozřejmost včedního dne stejně jako kartáček na zuby. Je to rituál, který se nikdy nezprotiví. Miluju blogy barevné, černé, tečkované, pruhované, ale hlavně psané rukou lidí, kterým nejde jen o první místo v bleskovce. (Ne)obyčejné blogy ze života (ne)obyčejných lidí jsou to nejkvalitnější čtení kterého se mi dostává ... jsem závislá

Opálení zdarma

Už nikdy nebudu zlá na F., i když si to za svoje řeči občas zaslouží. Nicméně za to nestojí ten jeho pohled. Vždyť každej sme nějakej, co bylo je už dost dlouho za náma. Ted už se aspon nechceme zabít, jakmile se vidíme - což je úspěch z jeho strany velkej, smích.
Ale Z. mi vyprávěl jednu směšnou věc, co se mu ted stala. Přišel do obchodu a viděl dvě hezký slečny jak si vybíraly nějaký tělový mlíko. Když přišel k nim, viděl na tom obalu hezkou opálenou slečnu, tak ho napadlo, že by ušetřil za solarko. Nakoupil si dokonce i do zásoby. Přišel domů a celej se napatlal. Za deset minut se s nepříjemným pálivým pocitem odebral do koupelny, že to ze sebe smyje. A celá pointa tkví v tom že: podíval se do vody a vidí - smyl ze sebe snad všechny chlupy, co na sobě měl. No depilační krém si klidně může splést i 30ti letej chlap, že jo. Smích.

19. července

na co jsou mi krásný zážitky, když teď je mi špatně ...

welcome to home, bejbe

No, nikdy jsem si nemyslela že moje rodina bude normální ... a ted se to opravdu potvrdilo. Dělat nějaký závěry posledního týdne snad ani neni potřeba, stejně jsem doma tak trochu na tajno.

Děda: "No, sice jsme nic nenašli, ale ke cti nám slouží, že jsme se neztratili."

Dočetla jsem konečně knihu od Ivana Krause, takže jsem splnila první prázdninové předcevzetí. Taky jsem se úspěšně prokousala přes článek o Baracku Obamovi, který mi ze začátku dával docela zabrat, ale nakonec jsem (po 3. přečtení) pochopila ten jeho volební systém. No jo, bylo to už kolem jedenácté večer, takže mám alespon nějakou výmluvu na moje snížené logické vnímání. Takže bych poslední dny hodnotila jako úspěšné...

Hořkej acylpirín ...

Včera celý večer strávený na sodovce, tak nikdo nechápal. Ale mě bylo fajn. Takový svěží pocit, nebudit se ráno s kocovinkou.
"Znal jsem každou dýzu byl jsem tvrdej ale fér ... to bejvávaly časy, to jsem každou holku chňapZ
vyfoukaný vlasy, všech diskoték král, byl jsem rakeťák - rakeťák príma rakeťák" speciálně pro Honzu. Tak to jsme si nemohli nechat ujít a všichni na parket.
A nejhorší na tom je, že tam chodí většina přátel... takže ted budu za diskodívku. Smích. Řekla bych tomu pernej pátek...
Zrovna když je státní svátek, někam bych vyrazila. Mezi lidi, myslím ale že na ten večerní metalovej koncert či co to je nemám dostatek sil. Si prostě nevyberu...

Ten rádoby DJ měl fakt nádherný oči ....